Víte, co vám chtějí říci vaše sny?

Dnes vám budu vyprávět příběh, který se stal tak dávno, že to snad ani není možné. :-) Ale na faktu, že je opravdu dobré se zaměřit na své opakující se sny, že nám naše podvědomí chce něco důležitého sdělit, se nezměnilo vůbec nic. Tedy pojďme na to...

Od rána silně sněží a venku je mráz až praští. Chodci zápasí s chůzí na chodnících a provoz aut je znatelně omezen. Všude jsou namrzlé ledovky, a kdo nemusí ven, nejde. Dnes bych mohla mít volný den, kdo by v takovém mrazu za mnou chodil, napadlo mě, když jsem odemkla byt a utírala mokré polozmrzlé psí nožičky mých jezevčíků po ranní vycházce. Kdo má pejska, ví, že se s ním zkrátka musí za každého počasí. Dopila jsem čaj a začala odepisovat na dopisy, které mi přišly. Bylo to období, kdy jsem v jednom televizním pořadu vykládala sny známým osobnostem a díky tomu dopisů chodilo opravdu hodně. Na dnešek objednaní klienti se telefonicky omlouvali, což bylo předvídatelné, do mrazu a náledí se nikdo dobrovolně nevydá, pokud to není nezbytně nutné. K poledni někdo zazvonil. U dveří stála promrzlá brunetka v teplém kožíšku, na hlavě šálu.

"Měla byste na mne chvilku? Já bych se s vámi potřebovala poradit."

Nohama šoupala o rohožku, bylo vidět, že má promrzlé nohy, i přes kvalitní zimní boty. Běžně neobjednané lidi neberu, ale byla ta zima...

"Pojďte dál, naliju vám čaj, před chvílí jsem ho scedila."

Byla jsem vlastně ráda, že se něco děje, přece jenom odepisování na dopisy je únavné a já si s lidmi raději povídám tváří v tvář.

Žena si tiše odložila a upravila si ofinu a dlouhý silný cop.

"Nejprve se pořádně napijte a pak mi prozraďte, co vás v tom silném mrazu ke mně přivedlo."

Návštěvnice se opatrně napila horkého čaje a její tvář naznačovala, že jí může být tak kolem čtyřiceti let.

"Můžu si zapálit?" zeptala se.

"Můžete a já si dám s Vámi..."

Potáhla z cigarety a spustila.

"Víte, já se sama tak trochu o tyto věci zajímám a zkouším si vykládat tarotové karty, ale poslední dobou jim nerozumím."

Kolik já jen ještě potkám lidí, kteří si snaží vykládat karty sami sobě...proběhlo mi hlavou. Neremcej a poslouchej...rychle jsem se napomenula.

"Zato ale mám už několik dní, možná i týdnů, živý sen, jak procházím místnostmi, kde jsou v přepravkách broskve a v rozích na podlaze jsou stočení hadi. Vždy, když se mi tento sen zdá, mám celý následující den divný pocit strachu a napětí."

Zmlkla a zvědavě se na mne podívala.

Mrkla jsem jí na ruce, ale snubní prstýnek na prstě chyběl.

"Jste vdaná? Víte, ptám se, protože ty symboly, které se opakují, neukazují nic dobrého. Na to vás upozorňuji rovnou."

V její tváři bylo vidět překvapení, trochu smutku a odevzdanosti, ale kupodivu žádný strach.

"Víte co? Ještě si na celou věc vytáhneme karty."

Během chvíle se mi ukázalo, že tato žena je velmi vnímavá a sama má dar vidět a vnímat věci mezi nebem a zemí. Sen, který se jí zdál, tedy nebyl náhodou, zapadl jako dílek do skládačky.

"Máte přítele, ale moc mu nevěříte. Vaše intuice vám naznačuje, že něco není v pořádku," snažila jsem se opatrně našlapovat a o kamarádský tón.

Tiše přikývla.

"Váš přítel nemá jenom vás, ale to minimálně tušíte, to Vám neříkám nic nového, že?"

Žena jen sklopila oči.

"Na co Vás ale Váš sen a teď i karty důrazně upozorňují, je ztráta majetku."

Zhluboka se nadechla.

"Tak to mi ten sen vlastně ukazuje to, co karty? Faleš a ztrátu?"

Její oči zvážněly.

"Ano, sama jste si odpověděla."

Pomalu se rozloučila se slibem, že se ještě ozve. A opravdu - nečekala jsem dlouho, již druhý den volala, že zjistila, že se v jejím bytě ztratilo zlato po rodičích. Na přítele uhodila a ten se ani moc nebránil přiznání, že potřeboval peníze na zaplacení dluhů. A bohužel taky přiznal, že není jediná, s kým žije...